Splněný Sen

28.03.2017 20:37

V půlce března proběhlo v Koutech nad Desnou Mistrovství České Republiky v praktickém šachu, kterého se poprvé v historii zúčastnil i hráč našeho oddílu Vojta Dudek. Účast je o to cennější, že se jedná o nejprestižnější turnaj v ČR, kterého se šachový mládežník může účastnit. Startovní pole tvoří pouze 24 nejlepších hráčů v každé kategorii a ke kvalifikaci je nutné být mezi 8 nejlepšími na přeboru Čech a předtím mezi 8 nejlepšími v krajském přeboru.

Přestože byl Vojta díky nízkému mezinárodnímu elu (1595) nasazen až v dolní části startovního pole, jeho výkony na Mistrovství Čech a v soutěžích družstev dávaly tušit, že je schopen hrát vyrovnané partie i s těmi nejlepšími šachisty ve své věkové kategorii do 12 let. Vše bylo tedy otevřené a nezbývalo než podstoupit zkoušku ohněm. Ta byla více než dostatečná. Hned v prvním kole byl Vojtovým soupeřem respektovaný hráč Beskydské šachové školy Petr Gnojek (elo 1806). Vojta zahrál svůj oblíbený Volžský gambit, ve kterém se cítí jako ryba ve vodě a brzy získal velikou výhodu v podobě pěšce a aktivní pozice, kterou nakonec převedl do vyhrané pěšcovky a zaslouženě zvítězil. Soupeřem druhého kola by Rudolf Jun (1755) na kterého si Vojta se svým trenérem Ondrou Matějovským připravili zavřenou Sicilku. I v této partii získal Vojta ze zahájení aktivní pozici, kterou postupně zesiloval, až pasivním soupeřovým figurkám nezbylo než kapitulovat.

Třetím soupeřem byl druhý nasazený Štěpán Hrbek (1830) a tato partie se Vojtovi vůbec nepovedla. Vojta měl podruhé za sebou bílé a snažil se zahrát stejnou variantu jako v předchozím kole. Na to byl soupeř připraven a šablonovitou hru tvrdě potrestal. Protože bylo pondělí, na programu bylo dle zvyků dvoukolo, nezbývalo tedy, než se rychle oklepat a soustředit na odpolední partii s Michaelem Kurešem (1793). Partie se ale pro Vojtu nevyvíjela ideálně, když soupeř do Volžáku “nešel” a po zahájení stál lépe. Výhodu ale nedokázal udržet a po rozhodující chybě pustil Vojtu do kombinace, která mu vynesla výhodu dvou střelců proti věži. Ve vzniklé koncovce si náš hráč počínal bravurně a připsal si tak další bod a průběžné 5. místo.

V pátém kole musel Vojta poprvé černými čelit e4, a protože z obavy přípravy soupeřů nehrál na turnaji Skandinávskou, padla tentokrát volba na Ruskou. Partie s Petrem Machem (1717) po celou dobu výrazněji nevybočila z rovnováhy a i přes ztrátu pěšce Vojta bez větších problémů udržel remízovou koncovku nestejnopolných střelců. Následující den se hrála otevřená Sicilka, kde Vojta se synem známého velmistra Vlastimilem Babulou mladším (1504) získal příjemnou pozici, ovšem chybou při výměnách nabídl soupeři možnost získat dva pěšce. Soupeř to naštěstí neviděl a partie nakonec po Vojtově pěkném technickém výkonu přešla do bojovné koncovky, ve které Vojtova jezdce k dobru kompenzovali tři pěšci v táboře soupeře. Ve složitých pozicích se naskytlo několik příležitostí k získání rozhodující výhody, ty ale náš hráč nerozpoznal, a tak partie skončila zaslouženou remízou.

Blíží se konec turnaje a výkony za šachovnicí jsou přesvědčivé, takže je nejvyšší čas vyhlásit útok na medaile. Přes remízy to ale nepůjde, takže je nejvyšší čas vytáhnout nějaký ten šachový špek a smlsnout si ideálně opět na někom z Beskydské šachové školy. Kouzelník Maťa si tedy nařídil budík na půl šesté ráno a zalovil ve svém klobouku šachových překvapení. Z něj pak vytáhl zrychleného Draka s Da5, do kterého si v plné rychlosti naběhl Lucian Vantuch (1706).


12. Dxd4 Jg4

Bílý se v pozici může zachránit pouze zdánlivě podezřelým tahem Dd5. Vše ostatní včetně zahraného Dd2 vede k vynuceným výměnám a ztrátě pěšce na b2. Známý šachový bonmot říká: “S pěšcem více k vítězství vstříce”, a tak se i stalo. Vyhraná partie přinesla průběžné třetí místo s půlbodovým náskokem.

Předposlední kolo. Případná prohra dá medailovým šancím nejspíš sbohem. Výhra by pravděpodobně jistila medaili. A soupeřem je první nasazený medailista z letního Mistrovství Evropy Richard Stalmach (1896). Všechny oči jsou upnuté k online přenosu partie. Hraje se otevřená Sicilka a Richard postupně získává výhodu, jeho figurky se roztahují po celé šachovnici a zatlačují armádu našeho borce na první dvě řady. Jedno z šachový pravidel říká, máš-li prostorovou převahu, neměň figurky. Tím se ale Richard tento den neřídil, a tak se postupně mění jedna figurka za druhou a Vojtovi se pomalu začíná lépe dýchat. Nakonec se vymění i dámy a vzniká věžovka je přivyhraná pro našeho hráče. Hodiny už ale zlověstně odtikávají poslední sekundy a přidávaných 30 vteřin stačí tak akorát na zapsání tahu a hluboký nádech. Ve věžovce se musí hrát rázně a aktivně. To se Vojtovi nedaří. Nejprve přehlíží zisk pěšce, následně ztrácí několik temp při hledání plánu. Jeho soupeř ale nemá vůbec co hrát, a tak snad již po sté nabízí remízu. Nakonec přeci jen Vojtova věž proniká do soupeřova tábora a kosí jeho pěšce. Dva pici navíc jsou už slušná výhoda i ve věžovce. Soupeř ale drží Vojtu za slabého pěšce a jeho věž je přetížená, brání dva pěšce najednou. A hodiny zlověstně tikají (ve skutečnosti se hraje s digitálními hodinami, které netikají), Vojta přesunuje věž na volný sloupec a přestává krýt izolovaného pěšce, kterého soupeř okamžitě dobírá a partie je náhle remízová. Dnes to bylo opravdu o chloupek a medaile mohla být už doma.

I před posledním kolem je Vojta stále třetí s půlbodovým náskokem a nastává tak příležitost si trochu zašpekulovat nad možným vývojem. Při případné prohře nebo výhře je výsledek jednoznačný. Co ale při remíze? Teď přichází chvilka pro počítačového mága Karla Jukla (laskavého autora tohoto článku), který na svém počítači simuluje všechny možné výsledky a porovnává pomocná hodnocení, aby nakonec došel k jednoznačnému závěru. Vojtu může předběhnout pouze Lucian Vantuch v případě vítězství nad Petrem Machem (hraje se na sousední šachovnici). Pokud Lucian vyhraje a Vojta remizuje, bude Vojta téměř s jistou až čtvrtý. Pokud by ale Vojta vyhrál, má šanci i na vyšší medailové umístění. Vojta se tedy utká v posledním kole s Nguyenem Thai Dai Vinhem (1859), bratrem nejmladšího českého mezinárodního mistra Vana, a na dálku i s vedle hrajícím Lucianem Vantuchem..

Pomalu zasedáme k onlinům a začínáme sledovat zápasy. Vojta hraje opět Zrychleného Draka a my jsme napnutí, jaké překvapení si soupeř na našeho hráče připravil. Nevěřícně koukáme do monitorů, když se opakují tahy ze čtvrteční partie až do kritické pozice. Ani Vinh ale nenachází správné Dd5 a ztrácí pěšce. Až poději domýšlíme, že za nedostatečnou přípravu soupeře zřejmě mohl pořadatelský tým, který včas nezveřejnil partie sedmého kola. Na šachovnici Vojtova rivala Luciana je pro nás také příznivá situace. Petr Mach s bílými nepouští soupeře k větší protihře, většinu figurek hned mění a partie pomalu přechází do remízové jezdcové koncovky, ve které má sice více prostoru černý, ale vyhrát to nejde.

Vojta postupně manévruje těžkými figurami ve snaze získat rozhodující výhodu. To se mu ale nedaří, a přestože stále vede o pěšce, je vzniklá věžovka remízová. Lucian nenachází v sousední partii rozumné pokračování, a tak nabízí remízu, která Vojtovi zajišťuje bronz (to se dozvídáme až po zápase, hrací místnosti jsou při finálovém kole uzavřeny). Proti je ale Petr, který zřejmě zahlédl šanci na výhru a nabídku remízy odmítá. Další události nabírají nečekaný směr. Po výměně jezdců přichází Lucian s překvapivým úderem, když zdánlivě obětovaný pěšec ve skutečnosti vytváří pěšcové průlomy nevyhnutelně vedoucí k výhře. Krve by se v nás nedořezalo, jelikož v tuto chvíli jsme bez medaile. Vojta se snaží svého pěšce navíc tlačit k proměně v dámu, ale před soupeře složitější problémy nestaví a ten jen v klidu čeká, až je svým králem pevně zablokuje a Vojtovi nezbude než přijmout remízu.

Vše se tedy rozhodne na čtvrté šachovnici, kde mezitím Petr zabránil soupeřově průlomu pouze za cen toho, že jeho král je v zugzwangu (nevýhodě tahu). Pokud bude donucen hrát svým králem první, partii prohraje. Na druhém křídle šachovnice ale ještě stojí proti sobě tři pěšci, a nezbývá než propočítat tahy tak, aby jako první z králů táhl černý. Partie se ale nakonec odvíjí jiným směrem. Petrovi se podařilo zabránit zablokování pěšců a tím pádem vynucení tahu králem. Místo toho jednoho pěšce obětoval s tím, že si oba soupeři postaví dámu. I s pěšcem a tempem méně tak šance na remízu bude žít dál. Tempo k dobru Lucian skutečně využívá, a to k zisku posledního Petrova pěšce. To mu ale nakonec k výhře nepostačuje a partie končí remízou věčným šachem. Bronzovou medaili z Mistrovství České Republiky do 12 let tak získává brodecký hráč Vojta Dudek.

Získaná medaile je tak splněním jednoho snu tohoto talentovaného, ambiciózního, ale hlavně nesmírně pracovitého hráče a současně historickým úspěchem našeho oddílu.

 - Karel Jukl -

—————

Zpět


Diskusní téma: Splněný Sen

Datum: 30.03.2017

Vložil: Jarda P.

Titulek: Gratulace

Zasloužená medaile . Určitě ne poslední.

—————

Datum: 30.03.2017

Vložil: Blanka

Titulek: gratulace

Vojtovi moc gratuluju a přeju, aby ho šachy ještě dlouho bavily a přinesly hodně dalších úspěchů :-)

—————

Datum: 30.03.2017

Vložil: Vašek

Titulek: Gratulace

Podle možností jsme sledovali partie a moc jsme drželi palce. Věřili jsme, že Vojta má na to, aby hrál o medaile. Nakonec se povedlo. SUPER a ještě jednou gratulujeme.
(samozřejmě i Karlova opětovně zvládnutá logistika ...)

—————

Datum: 29.03.2017

Vložil: Danka Dudková

Titulek: Poděkování

Karle, děkuji za krásný článek a především práci a čas věnovaný brodeckým šachovým dětem.

—————