Šachová vzpomínka
27.10.2022 09:37Tento text byl sepsán před 30 lety k 50. výročí založení našeho klubu. Fotky jsou ilustrační, většinou z roku 1959 ze zápasu Brodce - Bystřice.
Vážení šachoví kolegové.
Dovolte mně, abych se po 50-ti letech vyjádřil k Vaší šachové kronice, kterou jste mně zapůjčili k nahlédnutí. Jsem rád, že jsem se vůbec dozvěděl, že tato kronika je napsána. Neměl jsem vůbec zdání, že něco tak krásného vzniklo v mém prvním šachovém klubu. Při pročítání kroniky si vzpomínám na své šachové začátky. Jistě mně prominete, ale cítím potřebu Vám sdělit, jak to vůbec v šachovém klubu začalo. Klub založili pánové p. Bořík; Novotný a další pracovníci závodu Brodce. Jim patří dík a naše trvalé vzpomínka, že hrajeme hru šachy.
Záhora - Beneš (r. 1944)
Jak jsem začínal. Šachy mě naučil ve škole v Týnci n/Sáz. pan učitel Karas asi ve 14 letech. Do klubu jsem přišel v r. 1942. V klubu mě strašně šachově zmlátili a tak jsem příště tam již nešel. (V té době jsem neuměl partie zapisovati a ani jsem nevěděl, že jsou šachové hodiny). Bohyně "Caissa" byla tak laskavá a volala p. Boříkovi jinak vedoucímu učňů v Jawě, že učeň Voráček se naučí šachy. Pan Bořík mně ve fabrice vyhledal (učil jsem se opravářem obráběcích strojů) postavil mně do pozoru a svým otcovským hlasem mně zpovídal proč jsem nebyl v šachovém kroužku. Po mém sdělení, že tam nemám co dělat, že to neumím, pronesl památnou větu: Příště ať tě tam vidím, ze "slabého se stává silný".
Vacík - Krejčí
Při pročítání kroniky mu musíme dáti za pravdu. Skutečně měl pravdu. V roce 1946-7 jsem s panem Boříkem byl na 1-2 místě. Bohužel v roce 1947 jsem odešel a nikdy jsem se se svým učitelem nesetkal. Tak rád bych mu chtěl za vše poděkovati, že jsem u šachů zůstal a činím to až teď prostřednictvím Vaší kroniky. Věřím že ho na té věčné cestě provází naše láskyplná šachová bohyně Caisa, ale i moje pokorná úcta co pro šach vykonal. Jsem rád, že i vy pokračujete v jeho šlépějích, o čemž svědčí "memoriál V. Boříka".
Zberle - Fulín
Šach za války nebyl tak rozšířen jako v dnešní době. Šach to byl fenomén, to hráli jen lidé na vyšším společenském žebříčku. Aspoň mně se to tak zdálo. Ze závodu to byl pan správce Kubec (dnes by to byl ředitel závodu) a ostatní mistři; technici. Tento pan správce, když procházel fabrikou, tak každý se něčeho držel a dělal, že dělá. Jednou se zastavil v opravárně u mého ponku učednického a rozprávěl se mnou. Načež hned celá opravárna přišla za mnou, co mně učedníčkovi pan správce chtěl, prostě velké zděšení. Na moje sdělení, že jsme kolegové ze šachu "učedník Voráček" v očích ostatních nabyl vážnosti. Tenkrát i později jsem si uvědomil, že šachy nejsou jen obyčejná hra.
Brozek - Jedlan
Jistě se na mně nezlobíte, že jsem si zavzpomínal na své šachové mládí. Jsem rád, že důstojně pokračujete v tradici klubu, který jsme uvedli v šachový život. Vážení šachoví kolegové a pane předsedo Sládku, děkuji Vám že jste na mně nezapomněli při výročí 50 tého založení klubu a že mně stále projevujete úctu a jsem s pozdravem "Šachu zdar".
Brodce - Bystřice
Jiří Voráček
Praha 1994
—————