Open Tatry 2014

Letos tomu bylo již potřetí co jsme se s Karlem zúčastnili mezinárodního turnaje Open Tatry (60. ročník šachového turnaje o Tatranský pohár). Pro připomenutí raději uvádím, že se pravidelně účastníme vždy po dvou letech - tedy 2010, 2012, 2014. Nechme se překvapit jestli se na započatou tradici v budoucnu podaří ještě navázat. Nemůžu nezmínit, že při posledních dvou startech nám velmi příjemný doprovod dělala moje manželka Kristýna.

Den první (cesta & 1. kolo)

Jako obvykle jsme vyrazili téměř až na poslední chvíli (abychom tak tak stíhali registraci - samozřejmě počítáno s lehkou časovou rezervou). Cesta nám ale utíkala celkem rychle a tak jsme trasu dlouhou 550 km zvládli i s obídkem za nějakých 7 hodin. Hned u registrace potkáváme naše "krajany" Mirka Šilhavého, Dana Houdka a jednoho z velkých favoritů turnaje - FM Tomáše Vojtu (mezinárodní ELO 2373). Příjemné překvapení na nás ovšem čekalo až na pokoji č. 101. Po zkušenostech z minulých let jsme očekávali stísněné prostory, starý nábytek a miniaturní koupelnu. Ubytování bylo ale supééér - všechno nové, pokoj i koupelna byly prostorné a hlavně jsme měli velmi dobrý signál internetu. Smutné jenom je, že ne všem byl dopřán takový komfort. U výtahu jsme totiž potkali Tomáš Vojtu (myslím, že jel do pátého patra), který si zrovna na kvalitu ubytování dost stěžoval.

I letos se v Tatrách aplikoval tzv. akcelerovaný systém - startovní listina (čítající 243 šachistů) se pomocí fiktivních bodů rozdělila na tři skupiny a po několika kolech (čtyřech a šesti) se postupně fiktivní body odebíraly. V podstatě to znamená, že se vám hned v prvním kole nestane, že byste hráli s výrazně slabším (nebo naopak silnějším) hráčem.  Bohužel první kolo se nám vůbec nepovedlo. Ačkoliv oba jsme byli nasazeni, tak jsme uhráli pouze půl bodu. Já pouze remizoval s panem Petrem Bednářem (1825). Mimochodem s tímto hráčem jsem v Tatrách remizoval již před čtyřmi lety. A Karel dokonce zaknihoval prohru s panem Danielem Požárem (1522). Po této výhře si pan Požár Karla docela oblíbil a tak malou útěchou mu alespoň může být pozvánka na "jedno orosené do bratislavského ateliéru" od jeho přemožitele.

Den druhý (výlet na Skalnaté pleso & 2. kolo)

Počasí bylo nádherné, a tak jsme se po snídani vydali vláčkem (tatranská elektrická železnica) do Starého Smokovce, odtud jsme se nechali vyvézt lanovkou až na Hrebienok. Poté již pěkně po svých jsme se vydali nejprve na Zamkovského chatu a dále ke Skalnatému plesu. Zajímavostí bylo, že jsme na cestě potkali horského nosiče zásob, který měl naloženo odhadem něco ke 100 kilům. Ze Skalnatého plesa jsme sešli (výškový rozdíl 915 m) do Tatranské Lomnice a odtud jsme se opět svezli vláčkem až na hotel. Ve druhém kole mě čekal pan Ladislav Szőcs (1915), který mi nekorektně obětoval figuru a já tak mohl slavit svoji první výhru. I Karel naplno bodoval, a to když si dokázal poradit s Rostislavem Berezujekem (1439).

Den třetí (zdolání Předního Soliska & dvoukolo)

V úterý nás čekal šachově nejnáročnější den - obávané dvoukolo. Já jsem byl s výsledkem spokojen, protože dopoledne se mi podařilo odremizovat pana Jaroslava Pčolu (2107) a večer jsem přidal další remízu se silným hráčem - s panem Jánem Šturcem (2061). Ještě úspěšnější byl ale Karel. Nejprve dokázal dát mat panu Antonu Andrášovi (1605), který ovšem hrál se svým obrovským hendikepem - je totiž slepý. Bylo zajímavé sledovat Karla, jak před zasazením matu raději ještě asi dvě minuty kontroloval, jestli se opravdu jedná o mat, aby se vyhnul případnému trapasu, kdyby oznámil soupeři mat a on by to mat nebyl. Bylo vidět, že po celý ten čas soupeř o hrozícím matu patrně vůbec nevěděl, protože sahal pouze na své útočné figury (věž a dámu), kterými Karlovi také již hrozil matem. Ve večerním kole se Karel odvážně pustil do silného maďarského soupeře - Gezi Razsitse (1943), který nezvládl Karlovy oběti ve skandinávské obraně. Soupeř zaváhal a dostal se tak do připrohraného postavení. Karel ho z něho ale džentlmensky vysvobodil nabídkou remízy, se kterou nešlo nesouhlasit.

Vzhledem k tomu, že slunné počasí se mělo zkazit až v následujících dnech, tak jsme ještě mezi dopoledním a večerním kolem vyrazili narychlo na Štrbské pleso. Neměli jsme moc času, a tak jsme se nechali vyvézt lanovkou k Chatě pod Soliskom a odtud jsme doslova vyběhli na vrchol Předního Soliska (2093 m. n. m.). Výstup to byl náročný a lýtka bolela už s předchozího dne, ale ten výhled z vrcholu opravdu stál za to!

Den čtvrtý (procházka v dešti do Starého Smokovce & páté kolo)

Počasí se zhoršilo a začalo krápat. Moc se nám navíc z postele nechtělo, tak jsme začali chodit na snídani stále později a později. Čtvrtý den jsme se dokonce i po snídani do postele vrátili - vzhledem ke špatnému počasí a bolestem našich úřednických nohou, které nejsou na častější pochoďáky zvyklé, se nám nikam moc nechtělo. Po poledni jsme se přeci jen teple oblékli a vyrazili na procházku do Starého Smokovce. Zalezli jsme do místní Koliby, kde jsme ochutnali tamní speciality (například beraní guláš nebo halušky s brynzou). To vše jsme zapili místním pivečkem. Herně jsme bohužel dopadli neslavně. Příchodem horšího počasí se bohužel výrazně zhoršil i náš herní projev (z následujících čtyř kol - tedy osmi možných bodů - jsme vytěžili pouhý jeden bod za dvě remízy!). Já jsem po boji podlehl FM Emilu Klemaničovi (2160) a Karel prohrál také s výrazně silnějším soupeřem - s Františkem Troppem (2101), který dokázal prolomit Karlův kulaťák a prorazit na královském křídle.

Den pátý (Slovenský ráj & šesté kolo)

Pátého dne jsme se skoro už nemohli dočkat - protože Karel (inspirován výlety zdatných turistů z oddílů Vlašimi a Úholiček) vymyslel úžasný výlet do národního parku Slovenský ráj. A tak jsme po snídani vyrazili do 60 km vzdáleného místa - do osady Biele Vody a vydali se na naši nejdobrodružnější výpravu. Našim cílem byla planina Geravy (mimochodem stanice lanovky, která bohužel ale nebyla v provozu), k jehož dosažení jsme museli projít Zejmarskou roklinou a zdolat veškeré její nástrahy. Brodili jsme se potokem, zdolávali jsme kluzké a vysoké žebříky a procházeli dost nepřístupným terénem s velkým výškovým převýšením. Odměnou nám byl mj. pohled na Lepkové vodopády či výborná polívčička na Geravách. Dále jsme se vydali po zelené až do Obce Dedinky a pokračovali dále podél vodní nádrže Palcmanská Máša a dále pak lesem zpátky až do osady Biele Vody. Večer nás čekal dvojboj s polskými soupeři, který skončil vítězstvím Polska. Já jsem s Lukaszem Kurcabou (1620) pouze zopakoval partii z letošní šachové olympiády (Peter Rowe vs Jose Pesqueira). Tedy remíza vynucená opakováním tahů. A Karel bohužel dostal mat na g2 od Zygmunta Doraue (bez ela).