Deník_NIKI OPEN v Náchodě
08.07.2012 23:00O pohár starosty města Náchoda - NIKI OPEN
PROLOG
Pátek 29. června 2012
Ačkoli jubilejní X. mezinárodní šachový turnaj začíná až zítra, my jsme se do Náchoda přesunuli již dnes. A musím říci, že jsme vůbec nelitovali.
Cesta se nám bohužel trochu nevydařila, protože z osobního vozu upadl jakýsi krycí plech přimontovaný kdesi pod autem. Plech jsme naložili a cestu nakonec zdolali. Projeli jsme také kolem Základní školy T. G. Masaryka, kde se šachový turnaj uskuteční. Petr podrobně nastudoval předběžnou startovní listinu a vypadá to, že by měl v zítřejším prvním kole hrát se slabým hráčem. Zatímco na Karla čeká nějaká „přesdvoutisícovka“. Uvidíme, jestli tahle předpověď vyjde.
Nám zatím vychází předpověď počasí a doufejme, že slunečno až polojasno vydrží na obloze co nejdéle.
Za zmínku stojí, že město Náchod založil rytíř Hron. Jeho vzdáleným potomkem je princ Hroník :). Náchod je bývalým okresním městem a je obklopeno slovy náchodského rodáka Jaroslava Škvoreckého „krajinou magické krásy“. Region láká návštěvníky na nejrůznější pamětihodnosti i na příjemné procházky třeba pekelským údolím kolem řeky Metuje (nu považte, etymologický původ slova je odvozen od věty „Med tu je“ :)).
My jsme nezaháleli a využili příležitosti konce školního roku, který slavnostně zakončil koncert Sborečku, pěveckého sboru Jiráskova gymnázia v Náchodě, v zámecké Galerii, bývalé konírně náchodského zámku. Repertoár sborový i sólový s doprovodem i bez něj, a to od klasiky, lidových písní, muzikálových melodií, až po spirituály a swingové vypalovačky. Vše pod vedením sbormistra pana Ing. Vlastimila Čejpa. Sborové těleso bylo tentokrát opravdu početné a zážitek, který nám zpěváci připravili, byl opravdu skvělý.
Večer nás pak čekal ještě jeden sólový koncert v podání šestiletého synovce Eduarda. A i přes občasné výpadky textu byl zážitek nezapomenutelný. Museli jsme ohodnotit nejen jeho vysvědčení ze školky s obrovskou jedničkou a hvězdičkou, ale také vysvědčení jeho o dva roky staršího bratra Františka. Samé jedničky byly odměněny Deníkem malého poseroutky.
Přejeme Petrovi a Karlovi, aby byl tento šachový deník raději o něčem o úplně jiném :)
Den první - sobota 30. června 2012
Dlouho očekávaná dovolená začala už v sobotu dne 30. června 2012, kdy odstartoval X. ročník mezinárodního šachového turnaje slavnostním zahájením, kterého se zúčastnil také starosta města Náchoda pan Jan Birke. Byl to zvláštní pocit vrátit se po letech na základní školu, kde se prakticky nic nezměnilo: stejné nástěnky, popisy učeben, šatny, velká auta u ředitelny. Nevím jak pro ostatní, ale pro mě byla spíše velkým překvapením docela nízká účast na turnaji: dohromady se totiž přihlásilo jen 74 účastníků. V prvním kole zasedl Petr (st. č. 32) k partii s mnohem slabším i mnohem mladším Janem Rybínem (st. č. 69, ELO 1393). Soupeř úplně přehlédl Petrovu hrozbu vzetí figury, a tak výsledek zápasu 1 : 0 na sebe nenechal dlouho čekat a první tři body (ano - čtete dobře: v Náchodě se totiž bodovalo systémem 3 - 1 - 0) byly doma. Naopak Karla čekal hned v prvním kole velezkušený pan Antonín Neoral (st. č. 19, ELO 2163), který přesto, že měl černé figury, Karla "vyškolil" a poslal ho domů s nulou.
Po žhavém a náročném dni nás ještě čekal krátký, ale krásný cyklovýlet z Lipí přes Jizbici na Jiráskovu chatu na Dobrošově (622 m n. m.), nejvyšší vrchol Náchodska. Osvěžili jsme se tekutým zlatem a mrožem a rozhlédli se kolem dokola po mé domovině: orlický masiv, Polsko, Hronov, Náchod, Krkonoše, Zvičina, Bražec, Rozkoš, Česká Skalice, Hradec Králové, Nové Město nad Metují, pekelské údolí, Sendraž.
Den druhý - neděle 1. července 2012
Náchodské kopce jsou pro cyklisty velmi zrádné a kdo je stěží zdolává, zdolají nakonec ony jeho. Aby naše výprava měla dostatek sil na partie i rekreaci do dalších dní, bylo třeba místo cykloturistiky zvolit autoturistiku. Tentokrát jsme se hned po ránu vydali směr Adršpach. Cestou nás sice zastihla krátká bouřka, ale do Skalního města jsme už vešli suchou nohou. V jedné z nejhezčích přírodních scenérií nás čekaly nádherné skalní útvary. Brodili jsme se pískovými cestami, hledali prameny Metuje a fascinovalo nás vědomí, že vlastně chodíme po mořském dně. Nevynechali jsme ani populární labsko-oderskou skalní plavbu na Titaniku 2, kde od rána utonuly už tři osoby, Havajské ostrovy a známý adršpašský vodopád, který zesílil, kdykoli jsme zvolali heslo „Krakonoši dej nám vodu!“. Velké zážitky umocnili také skalolezci nebo možná hledači pokladů. Pokusili jsme se najít prince Jindřicha i „tu ze skal“, ale nebylo nám přáno. Jediný princ Hroník však zlomil kletbu a vyvedl nás z pískovcového labyrintu zpět na parkoviště. :)
Druhý turnajový den museli kluci opět za šachovnice a proti Petrovi se za bílé postavil mladičký, avšak velmi silný hráč Tomáš Kraus (st. č. 11, ELO 2255). Petrovu trpělivost zlomil už v 17. tahu a, stejně jako nedávno Tomáš Vojta z Vlašimi, také Petr musel strpět s tímto hráčem prohru. Karel mezitím bojoval s jaroměřským Tomášem Backem (st. č. 38, ELO 1920) jak o život. Stálému tlaku ze strany soupeře vzdoroval, až si po několikahodinovém boji vymínil remízu.
K večeru jsme ještě opekli buřty a společně zhlédli fotbalové eurofinále mezi Itálií a Španělskem.
Den třetí - pondělí 2. července 2012
Počasí slibovalo pěkné dopoledne, a tak jsme se vyhoupli do sedel a vyjeli z Lipí do pekelského údolí. Báječný sjezd byl alespoň pro mě velkým překvapením. I když jsem domácí, uteklo mi, že z Lipí do Pekla udělali novou asfaltku. Ty tam jsou letité prašné cesty lemované zplanělými třešněmi a jeřabinami! Zůstal jen zarostlý křížek se svatým Janem Nepomuckým z Pomuku v půli kopce na rozcestí. V Pekle jsme si prohlédli krásnou chatu zbudovanou podle návrhu architekta Jiráskovy chaty na Dobrošově nebo Pusteven v Beskydech Dušana Jurkoviče. Čekal nás tam také pekelský vodník, který na nás mrknul pravým okem a Karel v zeleném tričku ho hned napodobil. Člověče, měj se ale na pozoru: večer se mu totiž na tom oku udělalo ječné zrno! Před pekelskými kouzly je třeba míti respekt. Pekelská pověst podle Heleny Lisické praví, že se po tamních kopcích prohání hořící kohout a kameny se tam valí do kopce. Jinak je to chráněná krajinná oblast s mnoha vzácnými endemity. V Pekle se stéká potok Olešenka s Metují, která dál teče do Nového Města nad Metují. Tam jsme se také po rovince podél jejího toku vypravili. Zanedlouho jsme už šlapali novoměstský kopec a uháněli směrem na náměstí. Novému Městu nad Metují se říká „Český Betlém“ pro jeho staročeské panorama nad řekou, dřevěnou kostelní bání, městskými domky a zámeckou věží. Karel drze podotknul, že podobně je to třeba v Táboře, takže taková sláva to zas není. Jemnějšímu oku však neunikne, že dobyvatelský Tábor není zas tak malebný. Ale přít se o to s Karlem nebudu. Kola jsme zaparkovali na rohu náměstí, kde se před pár desítkami let točil F. L. Věk a snad přímo v tom věkovském obchůdku v podloubí jsme se posilnili tou nejlepší východočeskou točenou zmzlinou a zákusky. :)
Poté jsme se vydali na zámek a do zámeckých zahrad, které patří rodu Bartoňů z Dobenína. Zámek navštívil i Tomáš G. Masaryk a o výzdobu interiérů i zahrady se postaral opět architekt Dušan Jurkovič. Jeho rukopis je velmi citlivý a respektuje atmosféru okolní přírody. Pracuje s přírodními materiály, používá výhradně kámen – metujské oblázky, dřevo a kov a jeho krajinomalebné motivy srdci i duši lahodí a inspirují.
Z Nového Města jsme se vydali na Přibyslav, která je zhruba na stejné vrstevnici jako Lipí, avšak na opačném břehu řeky Metuje. Odtud je vidět do daleka: Rozkoš, vísky Provodov a Šonov, Česká Skalice, v dáli Hradec Králové a možná i Kunětická Hora. Na severozápadě v údolí Náchod s náchodským zámkem a na východě orlické podhůří. Z Přibyslavi jsme sjeli do Bražce, cestou narazili na pomník prusko-rakouské války z roku 1866 a z Bražce se vydali u bartoňovské základní školy na Lipí.
Ve třetím kole se Petr s bílými utkal proti Miroslavu Martinovskému (st. č. 51, ELO 1846). Urputný boj (soupeř mohl hned na dvakrát získat pěknou výhodu) skončil nakonec pro Petra výhrou a pan Martinovský podotknul, že začne soupeři vzdorovat ve chvíli, když je jeho partie už téměř prohraná. Karel také s bílými opět přetlačoval soupeře Aleše Horáka (st. č. 64, ELO 1639), jak to šlo a docílil alespoň remízy.
Den čtvrtý - úterý 3. červenec 2012
Noc z pondělí na úterý se proměnila v bouřící běsnění. Bouřky na orlických kopcích jsou něčím jiným než bouřkou ve středních Čechách. Tady se mračna valí od Labské nížiny, a pokud je nerozbije mikroklima rozkošské přehrady, musí se rozbít až o Orlické hory. Náchodská kotlina jako průduch tomu moc nepřidává, takže když bouře dorazí až sem, což nebývá tak často, nebe je nebývale nízko a začne se třást. Ráno bylo už jasné, ačkoli zlověstné burácení někde v dáli za kopcem pořád neustávalo.
Rozhodli jsme se, že místo kola pojedeme autem do Josefova u Jaroměře. Podzemní pevnostní systém totožného rázu, jaký byl zbudován v Terezíně u Litoměřic, je uchvacující. Josefov je městem starým i filmově přitažlivým s krásným kostelem postaveným v empírovém stylu. Podotýkám, že takových v Čechách moc není. Vojenský ráz města se nezapře: důstojnické pavilony s popraskanými zdmi, pravoúhlé ulice s prastarým dlážděním, vylidněnost, nostalgie. Součástí prohlídky je také lapidárium, ve kterém jsou k vidění originály soch z pískovcového mariánského morového sloupu z Jaroměře, jejichž autorem je sochař Matyáš B. Braun. Jedním dechem dodávám, že se nám v josefovském podzemí i nadzemí moc líbilo.
Průběh turnajového čtvrtého kola se Petrovi vůbec ale vůbec nevydařil. Bohužel nestačil na bílými hrajícího Jiřího Horáka (st. č. 17, ELO 2185) a partie pro Petra skončila už v 19. tahu, kdy po hrubé chybě již přicházel o materiál. O nemilé překvapení se však postaral zejména Karel, který s černými nastoupil proti mnohem slabší Kateřině Žilavé z Tábora (st. č. 63, ELO 1421) a jejich partie skončila remízou, za kterou mohl být navíc Karel rád, protože přehlédl mezišach soupeřky a stál na prohru.
Po jejich návratu z turnaje se zase strhla strašná bouře s blesky a hromobitím, která způsobila odpálení modemu a naše dočasné odpojení od celosvětové sítě. Naštěstí byl doma záložník :). Večer jsme proto využili k vzevrubnému studiu šachových partií.
Den pátý - středa 4. července 2012
Po další bouřlivé noci a vydatném odpočinku jsme využili příznivého letního počasí a vyjeli na našich dvoukolácích nad lipské vesničky – nejdřív Jizbici, Dobrošov, a pak i Českou Čermnou. Cestou jsme ujídali zralých třešní a prohlédli si i pevnost Dobrošov. Znovu do podzemí se nám už nechtělo, a to z několika důvodů. Jednak jsme byli v podzemí včera, jednak jsme si s Petrem dobrošovský pevnostní systém prošli loni. Karlovi jsme proto vše do detailu vylíčili, takže nakonec i on souhlasil, že pojedeme dále. Slupli jsme horalku, vypili malinovku a vydali se přes kopec na Českou Čermnou. Odtud jsme za hřbitovem odbočili a báječným cyklosjezdem zafičeli do pekelského údolí a vyjeli zase až u vodníka, který na Karla tentokrát zamrkal levým okem. :) I když jsme před sebou měli už jen slabou půlhodinku cesty, Karel neodolal a ochutnal zdejší párkovou kuchyni s řezaným pivem. A aby toho nebylo málo a my si ještě trochu užili toho pekelského vzduchu, na Karlovo přání jsme zajeli na Ostrovy a odtud se vydali zarostlou cestičkou ke křížku na Lipí, a pak už domů. Bohužel Petr si z tohoto trávovitého strmého výšlapu, který jsem v životě absolvovala mnohokrát samozřejmě jen opačným směrem, přinesl klíště.
Na 5. turnajové kolo se kluci těšili. Vypadalo to, že by dnes oba dva mohli konečně posbírat nějaké ty body navíc. Petr usedl za bílé a svým kulaťákem začal trochu soužit Michaela Věžníka (st. č. 43, ELO 1885). Pak však na obou stranách nastaly agresivní výpady a nakonec hrozilo opakování tahů, které hráči (i vzhledem k nedostatku času) vyřešili domluvením remízy. Proti Karlovi usedla opět žena, tentokrát sličná Lada Doležalová z Tábora (st. č. 63, ELO 1648), což pro něj mohlo znamenat naprostý debakl v celém turnaji. :) Petr okamžitě zasáhl a poučil Karla, že ačkoli je dobrák od přírody a srdce má na pravém místě, musí jeho sympatie k ženám při zápase stranou a žádné remízy jim dávat nesmí! Evidentně si Karel ta slova vzal k srdci, neboť jeho soustředění na hru bylo nezlomné a Karel poprvé v turnaji vyhrává. Nutno podotknout, že mu táborská kráska spadla do připravené varianty. Blahopřejeme!
Polovina turnaje za námi a Petr s dvojí výhrou, jednou remízou a dvojí prohrou, tedy dohromady se 7 body z 15 možných, dál bojuje o co nejlepší umístění. Zatím mu po 5. kole patří průběžná 35. příčka (začínal na 32. místě). Karel se 6 body, které představují jednu výhru, tři remízy a jednu prohru, úspěšně obsazuje průběžné 45. místo (přičemž jeho startovní pozice byla až 56.). Jen tak dál!
Den šestý - čtvrtek 5. července 2012
Dnešní den byl pro šachisty hodně nabitý, protože 6. kolo začalo už dopoledne v 10 hodin. Odpoledne totiž organizátoři připravili ještě krátký doprovodný bleskový turnaj. I naši šachisté se na něj chystali, ale avizovaná blesková posila nedorazila, a tak se naši borci rozhodli, že raději vyšetří síly na zbytek hlavního turnaje.
V 6. kole proti Petrovi hrajícímu černými nastoupil červenokostelecký Martin Kuru (st. č. 50, ELO 1852). Hra to byla veskrze skandinávská a vyústila do pozice, ve které měl Petr sice pěšce navíc, ale soupeř měl již hodně nebezpečné pěšce mířící na Petrova krále. Poté, co Petr prošel kolem výhody (její realizace by nebyla vůbec snadná), partie skončila ve 28. tahu přijetím remízy v již rovné pozici. Karel nastoupil také proti bíle hrajícímu a silnějšímu Ladislavu Kočímu (st. č. 35, ELO 1937). Ačkoli se Karel snažil, jak to šlo, opatrná a spíše poziční hra se ve 37. tahu přešla do pěšcové koncovky, ve které si Karel vzhledem k omezenému času nepočínal dobře a tuto koncovku rychle prohrál.
Po pozdním obědě se vydáváme na snad zasloužený výlet do oblíbené oblasti Kuksu a Dvora Králové nad Labem. Bereme s sebou také zdatného, domácího a na slovo vzatého průvodce, jenž na Královédvorsku zná každý patník. Třicetistupňový vzduch nám odkrývá kuksský Hospital v jeho letní podobě. Nádherná Alliprandiho architektura nám odkrývá zašlou slávu šporkovských časů a nepřestává fascinovat barokními detaily - symetrií, zrcadlením, protiklady, vášní. Samozřejmostí je prohlídka šporkovské hrobky, dominantního kostela Nejsvětější Trojice, lapidária s originály Braunových soch Ctností a Neřestí i samotného Hospitalu s lékárnou. Jedinou vadu na kráse měl zoufalý projev paní průvodkyně Jarči, které by za směšně laciný výklad měl Národní památkový ústav dát rychlé sbohem a šáteček a stejně tak nedobrovolnému hudebně-výchovnému programu žebravých hudebníků hrajících batalion víno máš a markytánku na kraví roh.
Vyschlá hrdla jsme svlažili v místním hostinci a pokračovali dál na Dvůr Králové nad Labem a přehradní nádrž Les Království, perlu na Labi. Fotografie nepotřebují další komentář.
Den sedmý - pátek 6. července 2012
Po včerejším výletě bylo zapotřebí řádného odpočinku. Krásně se proto hodil minivýlet do svátečního liduprázdného Náchoda, kde jsme si prošli náměstí, ulici Kamenici, popřáli si štěstí na zapomenuté podkově Fridricha Falckého alias Zimního krále, občerstvili se vanilkovo-rybízovou zmrzlinou, prošli kolem pranýře a zamířili po schodech na náchodský zámek. Žasnu, jak se dnes zpoplatňuje snad už úplně všechno, dokonce i pohled ze zámecké terasy. Horko nám nedovolilo navštívit vojenský hřbitov, a tak jsme si prohlédli alespoň medvědy v hradním příkopě, koupající se Dášu a mrzutě přešlapujícího Ludvíka, a zámeckou zahradu.
Odpolední v pořadí 7. šachové klání jsem si nenechala ujít. Petr bílými nastoupil proti Janu Sedláčkovi (st. č. 41, ELO 1919). Partie neměla příliš dlouhého trvání a v podstatě po dvaceti tazích se hráči domluvili na remíze. Karlův o něco silnější černofigurový soupeř Martin Kracík (st. č. 44, ELO 1882) úspěšně vzdoroval proti Karlovu kulaťáku, ale na vyostřenou konfrontaci mezi soupeři nedošlo. I tato partie skončila vyrovnaně.
Den osmý - sobota 7. července 2012
V noci opět řádila bouřka, a tak naše úmluva o tom, že pojedeme na kolách do Ratibořic na zámek a Babiččina údolí se pomalu rozplývala. Jenomže ráno zase svítilo slunce, teplota na kolo bylo příjemná, a tak jsem raději šla vyzjistit, jak se pánové na to kolo cítí. Necítí :). Vyjeli jsme kolem desáté směr Česká Skalice a přes Zlíč dorazili do Ratibořic. Akorát v půl jsme stihli velký prohlídkový okruh a mohli si oživit paměť o době Boženy Němcové a společenských poměrech dob minulých. Poté jsme se vydali krátkou procházkou k mlýnu, Starému bělidlu a Viktorčinu splavu. Na nenáročné procházce jsme se občerstvili grilovaným hermelínem s topinkou a feferonkou a uháněli zpátky přes Studnici a Kramolnu do Náchoda a na Lipí.
Předposlední, tedy 8. turnajové kolo, svedlo k partii Petra s Pavlem Peníškou (st. č. 37, ELO 1923). Vzhledem ke skutečnosti, že s tímto hráčem měl Petr již neblahé zkušenosti z minulosti, nechtěl partii zbytečně prodlužovat a spokojil se již po několika málo tazích s remízou. Petr se tedy rozhodl šetřit své síly do závěrečného kola, a to se mu nakonec vyplatilo. Mnohem zajímavější hra se odehrála na šachovnici, na které černými řádil Karel proti mladičkému Dominiku Šustrovi (st. č. 68, ELO 1404). Ačkoliv se Karlovi nepodařilo svému nezkušenému soupeři zasadit "šustr-mat", soupeře dokonale přehrával, až dosáhl zcela jasně vyhraného postavení (motor chvílemi ukazoval až +70). Karel v závěrečné pozici neuvěřitelně zazmatkoval a soupeři tím dovolil dosáhnout alespoň "šustr-pat". Svědci celé té situace nechápavě přihlíželi Karlovu zkratovitému jednání (nabídka remízy), které Šustra očividně potěšilo a jehož důsledkem byl nečekaný bodový přísun. :)
Končí se předposlední se den turnaje NIKI OPEN a bohužel i naší dovolené...
Den devátý - neděle 8. července 2012
Všechno krásné trvá krátce a o tomto týdnu to platí dvojnásob. Utekl opravdu rychle. Poslední 9. kolo začalo symbolicky v 9. hodin ráno. Proti Petrovi nastoupil pověstný a oblíbený Vilém Neubauer (st. č. 45, ELO 1881). V předvečer konání posledního kola Petr v žádném případě nepodcenil přípravu a zhlédl celou řadu partií svého soupeře. Vzhledem k tomu, že začínal bílými, vynechal své oblíbené zahájení a zahrál na pana Viléma c3. Ten po dlouhém rozmýšlení zahrál, jak jinak, g6. :) Byla to velmi zajímavá partie a po 36 tazích s již jasnou matovou koncovkou vítězně pro Petra. Karel se v posledním kole s bílými neodvážil většího risku a s Richardem Širokým (st. č. 65, ELO 1634) si podali ruce.
Skoro se mi chce tvrdit, že tam, kde turnaj začal, tam také skončil, neboť po devíti kolech poměrně těžkého turnaje se Petr se 13 body z původního 32. místa posouvá na 33. místo. A o jedinou příčku směrem dolů se v celkovém hodnocení umisťuje také Karel, což prakticky znamená, že s 9 body z 56. pozice končí na pěkném 57. místě. Oběma moc gratuluji a děkuji jim nejen za krásně prožitý týden i dovolenou, ale hlavně za čestnou reprezentaci šachového oddílu TJ Jawa BRODCE na náchodském turnaji.
- Kristýna Recinová -
—————
Váš názor: Deník_NIKI OPEN v Náchodě
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.