Chessmise aneb černobílá premiéra

Dne 25. 2. proběhl v Pravoníně již tradiční turnaj rodinných dvojic. V letošním roce jsem podlehl okolnostem a zúčastnil jsem se jako hráč. Vašek se odmítl zúčastnit, David by zase nejraději hrál úplně všechny turnaje, o kterých zaslechne, a tak na mne tak dlouho a vytrvale naléhal, až jsem podlehl a svou účast mu přislíbil. V duchu jsem už věděl, co mne asi tak čeká hlavně v oblasti přípravy, kterou jsem nechtěl podcenit, ani ne tak z důvodu nějakých ambicí, ale spíše proto, abych na turnaji nebyl za úplného šachového analfabeta.

Startovní čára byla daná, rozhodnutí padlo o vánočních svátcích - tedy cca 2 měsíce na přípravu, s figurkami táhnout umím a "trenér" v osobě Davida doma. Vědom si toho, že 2 měsíce na přípravu nejsou opravdu mnoho, jsem vymyslel velmi jednoduchý plán... . Bude-li čas a nebude-li k dispozici David budu se věnovat samostudiu, bude-li David k dispozici, mohl by být trénink s "trenérem". David k dispozici nebyl tak často, jak bych si přál, neboť měl své studijní povinnosti ve škole, pak své šachové tréninky (4x trénink v týdnu, o víkendech zápasy střídavě za Brodecké Ačko a za Bčko). Musel jsem tedy vymyslet co nejefektivnější plán samostudia. Učení se z šachových knih, kterých máme doma bezpočet, jsem zavrhl - vybrat tu správnou knihu, kterou nestačí jen přečíst, ale v tomto případě hlavně nastudovat…, zabere moc času a navíc není jistota, že bych si z toho vůbec zapamatoval potřebné různé šachové důležitosti počínaje zahájením přes střední hru až po koncovky. Je toho prostě tolik, že knihy na tak krátkou dobu neberu. Zvolil jsem elektronickou podobu výuky:

• chess.com - výborný, jen mi to umožnilo řešit pouze 5 úloh denně a jednu lekci.
• DroidFisch - sem tam jsem si tam mohl přehrát stažené partie významných hráčů. Tam mne nejvíce zajímala zahájení. Z jednoduchého pragmatického důvodu - když začnu špatně, pak už je celá hra prohraná.
• Chess Free - prográmek, kde je možné s počítačem hrát partie dle zvolené obtížnosti - začal jsem na úrovni 2 a postupně jsem se dostal za ty dva měsíce naúroveň 7.
• Learning Chess - o tomto programu jsem získal informaci od Karla Jukla někdy na přelomu ledna a února a po krátké komunikaci jsem získal přístup. Tento program hodnotím z hlediska samostudia za úplně ten nejvíce užitečný - tedy subjektivně pro mne jasně číslo 1.

www.learningchess.net

• portál Chess24 - taky výborná věc, kde je možné hrát přes net s "živými" hráči podle předvoleného ELO a podle nastaveného času. Já jsem volil vždy čas 15 minut, protože v Pravoníně se hrálo tempo 20minut.
• Doba Šachová - celkem fajn prográmek, kde se plní různé šachové úkoly a postupujete z jednoho ostrova na druhý a tím se i zvyšuje obtížnost. O tomto prográmku jsem se dověděl od Oty Frischmanna na jednom zápase Brodeckých v Českém Brodě v únoru. Přivítal jsem to, protože už jsem pomalu ztrácel v samostudiu na "otáčkách".

David se mi věnoval, jak to jen šlo. Vycházelo to tak na jeden až dva tréninky týdně. Přehrávali jsme partie a vysvětloval mi jednotlivé tahy, co proč a jak. Zahájení, plány, taktiku, koncovky. V závěru tréninku jsem se snažil trvat na tom, abychom si zahráli vždy dvě kompletní partie, jednu s bílými a jednu s černými. Trochu jsem ho drtil tím, že jsem si spoustu věcí nepamatoval, spoustu věcí jsem vůbec nechápal a hlavně když si nedal pozor a začal mi vysvětlovat různé kombinace jen tak, jak jsou šachisté zvyklí, pomocí notace bez šachovnice… tam jsem se ztrácel úplně.

Nastal den D a vyrazili jsme do Pravonína. Byl jsem vnitřně v pohodě, protože jsem byl přesvědčený, že pro samotnou přípravu jsem udělal maximum a lepší to už prostě nebude. Lehká nervozita byla na místě, už jen pro to, že to byl prostě normální turnaj… normální vlastně ani ne, ale to až později. Samotný průběh turnaje ani popisovat nebudu, protože jednak to není vůbec důležitý a jednak si jednotlivé partie skoro vůbec nepamatuju (až na opravdu jednotlivé segmenty, které nikoho nezajímají). Do turnaje jsem nastupoval s cílem se zúčastnit, uhrát alespoň jeden bod a neudělat nějaké šachové "Faux Pas”…. Přístup Davida byl perfektní. Hrál svou partii vždy vedle mne a měl možnost sledovat mé partie od prvního do posledního tahu. Já ho trochu litoval, protože musel obrovsky trpět. Nicméně i když jsem dělal spousty chyb (já je samozřejmě neviděl, ale jednoduše tam byly), nedával mi to najevo, nebuzeroval a svým přístupem maximálně přispěl k pohodovému průběhu turnaje a myslím, že jsme si to krásně užili od A do Z.

Čím mne toto vlastně vůbec obohatilo… Paní Filipová se svým realizačním týmem pořádá v Pravoníně zcela ojedinělý šachový turnaj určený pro rodinné dvojice takovým způsobem, že by mohla aspirovat na nějakou obrovskou cenu. V Pravoníně umožňují si zahrát zcela regulérní turnaj rodičům, prarodičům se svými dětmi, vnoučaty, což oceňuji ze všeho nejvíce. Turnaj je skvěle zvládnutý organizačně a o cenovém fondu ani nemluvě. BRAVO.

Doporučil bych každému, kdo doprovází své děti či vnoučata na šachové turnaje, aby se takovéhoto turnaje (nebo klidně i jiného) zúčastnil a na vlastní kůži zažil, co to vlastně obnáší. Nervozita, spousta starostí s tím, jak to vůbec hrát. Nikdo samozřejmě nechce prohrát a snaží se hrát dle svých možností co nejlépe. Nesmí zapomínat mačkat hodiny, nenastavovat jednotahově figury, vymyslet nějaký ten svůj plán, odhalit plány soupeře a reagovat na ně atd. atd. a navíc s pevně vymezeným časem. Jsem přesvědčený, že by bylo mnohem méně úplně zbytečné, nevhodně podávané, kritiky. Zažil jsem si to, tu nervozitu, pocit zodpovědnosti za tým, srdce v krku, třes rukou…. Nelituji, naopak jsem rád, že mne David přemluvil, že se mi věnoval, že jsme spolu prožili super 8 hodin. Když ještě k tomu nejde o samotný výsledek, ale hlavně o ten proces, tak to nemá chybu. :-)

- Václav Zvolenský -